Petr Muk

Povolání: Zpěvák
Datum narození: 4. 2. 1965
Datum úmrtí: 24. 5. 2010
Místo narození: Český Krumlov, Československo
Místo úmrtí: Praha, Česká republika
Důvod úmrtí: nešťastná náhoda
Znamení: Vodnář   
Člen skupin: Shalom a Oceán

 
Bohužel, kratce po natočení své poslední desky V bludišti dnů zemřel.  

Byl nalezen mrtvý v pondělí 24. května 2010 manželkou Evou v jejich společném bytě. Pravděpodobnou příčinou smrti Petra Muka bylo udušení zvratky.

03.06.2010 zpěvačka Bára Basiková pronesla smuteční řeč při rozloučení s Petrem Mukem v pražském divadle Broadway. Její celý přepis vám přinášíme. Zoufalý výraz, jenž se odrážel ve tváři Basikové, značil jediné – Muka milovala a s jeho smrtí se stále nevypořádala. I tak ale pronesla pár vřelých slov, poslední věty už ale přes pláč mohla jen těžko přečíst. Třes a slabost zcela ovládly její tělo a Bára se zhroutila! Vždyť promlouvala i za vdovu Evu…

Milý Petře,

už je to víc než 25 let, co jsme se poznali a naše životní a zpěvácké životy se od té doby odvíjely velice podobně. Každý z nás si prošel spoustou etap. Prožil a odžil hodně radosti a zklamání. Hodně úspěchů i pádů. A v tomhle našem žití jsme se čas od času míjeli a zase potkávali a vždycky zjišťovali, že podobně cítíme a vnímáme stejné věci. Podobně tápeme a zoufale hledáme svoje místo v tomhle životě, na tomhle světě a svádíme svůj každodenní zoufalý boj se svými démony. Od první chvíle, kdy jsem tě poznala, byl jsi pro mě zjevení. Citlivý kluk s rozervanou duší, věčně zadumaný a věčně pochybovačný, ale vždycky tak strašně poctivý ke svojí práci a zodpovědný ke všem lidem kolem sebe. Dojímalo mě to, jak jsi vždycky všechno strašně řešil, každý detail své profese. Jak jsi pečlivě zvažoval každý krok své tvorby a jak ses kolikrát trápil úplně zbytečnými věcmi. Ale to už k tobě patřilo, takový jsi byl a nejen za to si tě moc vážím. S neskrývaným obdivem jsem chodila na tvoje koncerty a poslouchala tvoje desky. Tvůj zpěv byl pro mě vždycky čarovným symbolem bolesti v duši, ve tvém hlase bylo odjakživa tolik smutku, ale přece byl tak vroucí, naléhavý, plný naděje a světla. Děkuji ti za to, že jsem spolu mohli zpívat. Děkuji za krásné vzpomínky a nejen na tu hudbu, která nás pojila, ale i na tvůj smích a tvoje rozzářené oči a takového si tě budu pamatovat a určitě nejen já navždycky. Pro mě jsi tady pořád, protože kdo v srdci žije, ten neumírá.

Petr Kolář o nebeském mejdanu:

Čau Peťas,

Nečekal jsem, že mě pozveš na mejdan a já tě nebudu moct obejmout. Měli jsme takovej rituálek, kdy jsme se líbali ze strany na stranu a krásně jsme se u toho smáli. Takovej je prostě život, tyhle věci přicházejí. Vzpomínám si, jak jsme se bavili o našich kamarádech, který odešli na ten nebeský mejdan dřív než ty. Tys říkal: Ať jsi nahoře nebo dole, hlavně se z toho neposrat. Mám tě tady (v srdci) kamaráde...

I já, jako autorka těchto stránek, se s Petrem loučím. Snad nevadí, že jsem vytvořila takové malé dílko, tvořené názvy Petrových písniček (uvedeny velkými písmeny):

Tvá smrt vyvolala NÁŘEK PŘEVOZNÍKA, plakala i RÁCHEL a objevil se STÍN KATEDRÁL. Najednou tu byl ZÁVOJ MLHY, nic víc, jen TEMNÝ KRUH, chtělo se zakřičet NEUSÍNEJ, JEŠTĚ MĚ HŘEJ, POVĚZ MI VÍC ještě NEBE NEHLEDEJ. Ztratil jsi se ale V BLUDIŠTI DNŮ a nezbývá než říct, A STEJNĚ TĚ ZTRÁCÍM ... ŠEPTÁM si, JSI ZTRACENÁ, TANČÍŠ SAMA, ale SNY ZŮSTANOU, stejně jako STOPY po Tvé muzice, DÁL DO SRDCÍ si budu vpouštět Tvé hity, protože LÁSKA TĚ SPOUTÁ, když PŘICHÁZÍŠ S LÁSKOU, Tvá hudba jsou jako NĚŽNÉ DOTYKY, říkáš v nich, TY VÍŠ, KDE JSEM, a já pak V SLUNCI TĚ HLEDÁM a CÍTÍM (VÍTR VE TVÁŘI). Snad si už stavíš svůj DŮM V OBLACÍCH, kde konečně nalezneš klid a budeš žít jako ANDĚL. Přemýšlím, KDY SE VRÁTÍŠ? ... SNAD JEDNOU ... NADĚJE umírá poslední ... SNAD SE MI NEZTRATÍŠ, v tom nebíčku, než jednou najdu LOĎ KE HVĚZDÁM a zaťukám na Tvé OKNO V NEBI, SPOLU pak popovídáme o čem budeme jen chtít a naše PRŮZORY OČÍ budou čisté jako ZRCADLO ... ale zatím .... PÁN BŮH TĚ OPATRUJ, odpočívej v pokoji ...