Johanka z Arku

Několik vět o Johance

Johanka z Arku, zvaná Panna Orleánská, se narodila v roce 1412 v rodině sedláka a rychtáře ve vesnici Domrémy, která v čase našeho příběhu ležela v severní polovině Francie okupované vojsky anglického krále Jindřicha VI.

Od svých 14 let slýchala HLASY a měla vidění, v nichž se jí zjevovali andělé a světci. Johanka se k nim modlila za záchranu Francie, neboť žoldnéřská anglická vojska drancovala a vypalovala její rodný kraj a nezadržitelně se blížila k Orleánsu.

HLASY dávají Johance jasné poslání obléci rytířskou zbroj, postavit se do čela vojsk a s pomocí Boží zachránit Francii. Johanka přesvědčí církev i krále, že je právě tou vyvolenou Pannou z Orleánsu a podaří se jí osvobodit Orleáns. Vrátí francouzským vojskům sebevědomí, hrdost a lásku ke své zemi, za kterou ochotně pokládají životy v bitvách v čele s Pannou Orleánskou. Král je slavnostně korunován v Remeši a Francie má oficiálně svého panovníka.

Politické lichvy, intriky církve i panovníka, strach a obavy mocných tohoto světa před příliš velkým vlivem a mocí vesnické dívky vydají Johanku Svaté inkvizici, která ji obviní z kacířství a posléze i odsoudí ke smrti upálením.

Johanka zemře na hranici, ale svobodná a sebevědomá Francie a její národ žije dál. Z Johanky se stává symbol, mýtus, který přetrvává staletí. "Běda národu, který potřebuje své hrdiny" – z této věty vychází vše co následuje a co vidíme dodnes.